Hasičský sbor v Chotěbuzi vznikl 22. května 1910. Zapříčinily tomu stále se množící požáry v okolních obcích a obava jejich rozšíření i do této obce. Hlavními iniciátoři a propagátory této akce byli Pawel Poncza, Jerzy Kubisz a Karol Pacula.

     Skutečná historie zdejšího hasičského sboru, ale začíná ještě před datem jeho oficiálního vzniku. Ještě před vytvořením tohoto sboru byly v obci konány plesy pod hlavičkou zatím formálně neexistujících hasičů s tím, že takto získané peníze budou použity pro vznikající hasičský sbor, ve skutečnosti již existující, formálně však o několik měsíců později. Takže 22. května roku 1910 vytvořili ti, co už delší dobu se kvůli hasičství sházeli a pracovali, legální hasičský spolek “Ochotnicza Straź Ogniowa w Kocobe,dzu“. Bylo jich 24 a stali se zakládajícími členy, což byl později velice čestný a nesmírně vážený titul u hasičů. Přitom bylo využito skutečnosti, že na statku místní rolnické školy byla malá hasičská stříkačka, kterou hasičům ochotně zapůjčili. Prvním předsedou, prezesem jak stojí v polsky psané kronice, byl zvolen 18 hlasy Jerzy Kubisz.

    Z důvodů snadnějšího získávání finančních dotací od státních úřadů a zámožných německých podnikatelů se chotěbuzští hasiči přihlásily do německého zemského hasičského svazku, který nesl oficiální název Osterreichisch schlesische Feuerwehr und Rettungsabteilung – Landesverband. Tak jako u mnohých podobných polských sborů na Těšínsku kromě německé velicí řeči a některé německé agendy to ale polskost chtěbuzského sboru vůbec nesetřelo.

 Mladý chotěbuzský hasičský sbor, jako mnohé jiné, od počátku musel překonávat mnohé těžkosti. Pracovitostí, houževnatostí, obětavosti je chotěbuzští hasiči překonávali, obětavě a účinně mnohokrát zasáhli při požárech u svých sousedů. To přirozeně vyvolávalo sympatiemi a náklonnost u veřejnosti. Ne již u svého obecního úřadu, který se tehdy k hasičům choval vyloženě macešsky. Takže chotěbuzští hasiči se nakonec přichýlili do Straźy Poźarnej ve Zputné Lhotě, která vznikla o rok později. Se svým obecním úřadem měl chotěbuzsky hasičský sbor dlouho těžké pořízení. Musel od něho snášet mnoho ústrků, naschválů, zlomyslných článků v novinách. Důvody byly nacionální a finanční. Přesto mladý sbor přežil, pomalu se rozvíjel, a to díky usilovné tvrdé práci každého člena a díky neobyčejné obětavosti a štědrosti obyvatel, kteří pomohli překonat finanční problémy sboru. Nakonec se mu všechny překážky podařilo překonat a stanout nakonec v jedné řadě s ostatními hasičskými sbory v regionu.

    Zanedlouho po vzniku hasičského zboru v Chotěbuzi, za čtyři roky jeho činnosti, v době u hasičů tehdy rozšířeného obdivu té nevinné stránky tehdy velice rozšířeného militarismu, jakými byla krása a lesklost uniforem a slavnostních šavlí pro veřejné parády, jejich usilovného shánění. Za první světové války v letech 1914 až 1918, se ukázala hrozná a hasičství velice nepříznivá tvář tehdy módní záliby té nevinné stránky militarismu. Hasiči z Chotěbuze, stejně jako hasiči všech sborů na Těšínsku, byli tehdy svlečeni z překrásných  lesklých uniforem a oblečeni do nevábných kouřově modrošedých vojenských polních mundůrů rakousko-uherské armády. Někteří do podobně zbarvených uniforem polských legionistů Jósefa Pilsudského. Nedostatečně vycvičeni a připraveni na strojní zabíjení válečnou technikou technickovědecké průmyslové revoluce byli posláni na fronty, většinou na ruskou a italskou, aby zde umírali, byli zraňování a mrzačeni. Mnoho činných členů sboru se již nevrátilo a nezasedli po válce se svými spolubratry v pracně postavené a silně zadlužené zbrojnici. Udává se, že ve válce zahynula pětina veškerého členstva hasičského sboru.

     Ochromení chotěbuzského hasičského sboru za války se projevilo i v tom jak dopadly dva požáry, které vypukly, se kterými se zbily a zestárlí hasiči nedokázali vypořádat. Takže život zdejšího hasičského sboru zcela ustal, jak píší dobové protokoly.

    První světová válka byla závažným přelomovým časovým úsekem v historii hasičského sboru v Chotěbuzi, kdy jeho činnost fakticky ustala a organizace téměř zanikla. Bylo to o to kontrastnější, když první roky činnosti sboru pamětníci v hasičské kronice hodnotí jako velice úspěšné, skvělé, plné tvořivé práce. Hasičská organizace v Chotěbuzi byla před touto hroznou válkou tak úspěšná a proslulá, že se stala vzorem při vznikání mladších hasičských sborů. Například v březnu roku 1914 vznikl polský hasičský sbor v Mostech u Těšína, který si vzal vzor výslovně v Chotěbuzi.